Cognitive function ...

August 9, 2019

Kognitivní funkce - teoretický základ  

 

 

Kognitivní neboli poznávací funkce jsou jednou z nejzákladnějších částí lidské psychiky. Jejich aktivitu, respektive aktivaci můžeme zaznamenat jak v našem vědomí, stejně tak i v našem nevědomí (někdy označovaném jako podvědomí). Na základě tohoto lze říci, že tyto funkce fungují prakticky stále a ne vždy vyžadují naši vědomou aktivaci. K jednodušší orientaci v textu si tedy kognitivní funkce rozdělíme na dvě základní kategorie. Na kognitivní funkce vědomé (VKF) a na kognitivní funkce nevědomé (NKF). Vzhledem k tomu, že větší část kognitivních funkcí spadá do skupiny funkcí vědomých, zaměříme se nejdříve na rozbor této skupiny. 

 

Vědomé kognitivní funkce jsou založeny na jedincově vědomém vnímání určitého podnětu a na pozdějším vyhodnocení tohoto podnětu. Prvním krokem na cestě k úspěšnému vyhodnocení (reakci) určitého podnětu je tedy vnímání, neboli uvědomění si daného podnětu. Psychický jev vnímání je v odborné literatuře označován jako percepce (z anglického slova perception). Percepci jako takovou lze rozdělit na dva základní typy, respektive na dvě základní teorie, podle kterých percepce funguje. 

První teorií je tzv. percepce odspoda vzhůru (bottom-up), někdy také označována jako přímá percepce. Při vnímání odspoda vzhůru člověk využívá pouze informace získané ze senzorických vstupů (zrak, sluch…). Při tomto vnímání není využívána inteligence ani žádný jiný z vyšších mentálních procesů (paměť, představivost…). Teorie odspoda vzhůru obsahuje další tři podteorie, pomocí kterých vysvětluje, jak je jedinec schopný vyhodnoacovat dané podněty a pojmenovávat je. Jsou jimi teorie šablon, teorie prototypů a teorie korelace znaků.

 

Teorie šablon je založena na tvrzení, že ve svém vědomí uchováváme velké množství šablon a při interakci s určitým podnětem dochází k porovnávání tohoto podnětu a šablon uložených v našem vědomí. Při shodě šablony a podnětu, jedinec pojmenuje daný podnět na základě toho, jak má pojmenovanou danou šablonu, se kterou nastala shoda. Mohlo by se zdát, že při tomto procesu je využívána paměť, avšak šablony jsou brány pouze z našeho vědomí, tudíž zde není paměť využívána. 

 

Teorie prototypů funguje na podobném principu jako teorie šablon s tím rozdílem, že si ve vědomí neuchováváme přesné šablony, ale pouze prototypy obsahující základní znaky určitých věcí. Při vnímání opět porovnáváme naše vytvořené prototypy s aktuální situací a hledáme co nejakurátnější shodu. 

 

Třetí a zároveň poslední teorií je teorie korelace znaků. Teorie velmi podobná teorii prototypů, která funguje na základě znaků uložených v našem vědomí. V tomto případě se však nejedná pouze o základní znaky, ale zejména o širší spektrum znaků, díky kterému je jednice schopný pojmenovat určitý podnět přesněji. Pro správný průběh bottom-up percepce je zapotřebí, aby všechny tyto podteorie spolupracovaly a z každé z nich byla využita alespoň nějaká část. 

 

Druhou teorií je tzv. teorie shora dolů (top-down). Při vnímání shora dolů člověk konstruuje podnět, který přijal. Člověk ze svého okolí přijímá pouze senzorické informace, které jsou později v jeho vědomí zpracovány a doplněny o informace z ostatních částí jeho mysli. K doplňování těchto informací jsou využívány vyšší mentální procesy, mezi něž patří například inteligence, paměť (nejen krátkodobá, ale i dlouhodobá), kontextové informace, očekávání nebo predikce. Vzhledem k obsáhlosti a komplexnosti tohoto procesu, je člověk, který tento postup využil schopen celkem detailně identifikovat i zprvu naprosto neznámý podnět. Obrovskou výhodou této teorie je fakt, že téměř všechny její výše zmíněné komponenty lze trénovat a zdokonalovat. Díky tomu jsme schopni, za pomoci určitých technik a zařízení, udělat z mentálně slabého člověka, jedince, který bude nejbystřejším členem sportovního, manažerského, lékařského či záchranářského týmu, speciální policejní jednotky apod. Na to, jak kognitivní funkce trénujeme, a jaké k tomu využíváme prostředky, se zaměříme v některém z dalších příspěvků.

 

Pokud bychom porovnávali tyto dvě zmíněné teorie, již na první pohled je patrné, že top-down teorie je znatelně komplikovanější a pro náš mozek výrazně náročnější. Paradoxem však je, že i přes obrovskou náročnost tohoto postupu, je člověk schopen ho provádět rychle a automaticky, avšak za podmínek, že všechny komponenty jeho psychiky fungují správně. Dalším markantním rozdílem je paměť, která je využívána v průběhu každé z nich. Při obou teoriích se můžeme setkat s krátkodobou pamětí, avšak pouze u teorie shora dolů můžeme zaznamenat i paměť dlouhodobou. Náznak výskytu dlouhodobé paměti nám muže značit, že tato teorie není pouze teorií obsahující naše vědomé mentální procesy, ale také procesy nevědomé (do těchto procesů spadá dlouhodobá paměť). Již podle popisu lze poznat, která z těchto teorií je častěji využívána. I pře její složitost a komplikovanost je teorie shora dolů využívána mnohem častěji než teorie odspoda vzhůru a to zejména díky tomu, jaké možnosti člověk ovládající tento postup má. 

 

Dan Janko

Ivan Svedik

 

 

Cognitive functions – introduction to perception 

Cognitive functions are one of the basic structures of people’s mind. Their activation can be recorded not only in one’s consciousness but also in the unconsciousness. Based on this fact we can say that cognitive functions are active almost all the time and they don’t necessarily need our conscious activation. In order to make the orientation in the text easier, we are going to divide the cognitive functions into two basic groups. First of them is a group of conscious cognitive functions (CCF) and the second one is a group of unconscious cognitive functions (UCF). Since more of the cognitive functions are conscious, we are going to focus on an analysis of that particular group. 

Conscious cognitive functions are based on one’s conscious perception of a particular object/situation and on a later evaluation of that object/situation. So the first step, that needs to be taken on our way to successful evaluation of a particular stimulus, is a perception. Perception as is can be divided into two main groups, two different theories that explain how the perception works respectively. 

First of those theories is a bottom-up theory. During this type of perception, person is using just the information perceived by his/her sensors. There is no use of intelligence or any of the high mental processes (memory, imagination, prediction…) in this type of perception. The bottom-up theory contains three more sub-theories that helps in explanation of how humans are able to perceive certain stimuluses.

Second theory is a top-down theory. During the top-down theory a person constructs the input he/she has received. People receive just sensory information that is later in their consciousness completed with information from other parts of their mind. For the completion of this information people use the higher mental processes, such as intelligence, memory, context information, expectation or prediction. Due to the comprehensiveness of this process, when you use it, you are able to identify a stimulus, which was completely unknown for you at the beginning of the process, quite in details. A huge advantage of this approach is a fact that almost all of its details that have been mentioned earlier are trainable and can be improved. Thanks to that, we are able to, with a help of certain techniques and systems, make a mentally weak person reach his/her mental potential in quite short period of time. There will be an article about our training of cognitive functions soon. 

If we compere these two mentioned theories, at the first sight we can already tell that the top-down theory is noticeably much more complicated for our brain to execute. Paradox is that despite its complexity and difficulty, people are able to execute this process quickly and automatically. However, a fast and automatic execution is possible only if all of person’s cognitive functions are working properly. Other huge difference that can be noticed is a memory used in these theories. Whereas in the bottom-up theory we use mainly working memory, the top-down theory uses also the long-term memory. Already after reading the description of these theories, one can say which one of them is more used in an everyday life. Regardless her complexity, the top-down theory is much more used one, mainly because of the advantages and possibilities people, who are able to execute it, have.

 

 

Reference: Robert J. Sternberg - Cognitive psychology

 

Dan Janko

Ivan Svedik

 

 

 

Tags:

Please reload

Featured Posts

Gut microbiota - brain cooperation

August 10, 2019

1/3
Please reload

Recent Posts
Please reload

Search By Tags
Please reload

Follow Us
  • Facebook Classic
  • Twitter Classic
  • Google Classic